Na vánočním večírku jsem se sešel s trenérem fotbalových brankářů ze školy, kde učím, Ivem Schmuckerem. Ten mi povídal o otužování, o tom, jak se noří do ledové vody, jak mu to pomáhá, o Wim Hofovi a vůbec. Vypadal vyrovnaně, spokojeně, šťastně, což já v té době nebyl a hlavně mi bylo divné, že o tom tak dlouze a krásně mluvil, což u něj není obvyklé vzhledem k jeho introvertní povaze. Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem si v hlavě srovnal, co se vlastně stalo a co mi ta celá situace měla ukázat. Po měsíci a půl od našeho setkání jsem si začal spojovat první nitky dohromady a došlo k reálnému rozhodnutí - ZAČÍT.