2. Podpilíř – Hnědý tuk

 

O bílém tuku jsme toho slyšeli již spousty a víme, že je to součást našeho těla, kterou bychom raději na sobě neviděli, o tom hnědém se toho ale ví bohužel jen pramálo, a proto je nutno tuto nevědomost změnit a jednoduše s tímto přírodním darem Vás touto cestou obeznámit.

 

V minulosti jsme s přírodou žili v souladu a byli v mnohem chladnějších podmínkách a museli se přizpůsobit. V dnešní době žijeme ve vytápěných a klimatizovaných bytech či domech, nosíme funkční oblečení a naše tělo se samozřejmě na tyto podmínky adaptovalo, a tak pro život v moderní společnosti je typický nedostatek přirozených stimulujících vlivů, jako je fyzická námaha či tepelné stimuly ve smyslu kontaktu s chladem.

Prospěšný účinek otužování studenou vodou, na nějž je poukazováno nejvíce, je metabolický proces, při němž je aktivován jedinečný druh tukové tkáně známý jako hnědý tuk. Na rozdíl od známějšího bílého tuku, který se většinově usazuje na bocích a břiše, hnědý tuk spaluje kalorie, tedy energii poměrně rychle, a to kvůli své důležité funkci – zvyšování tělesné teploty.

Hnědý tuk je mitochondricky bohatá tkáň, která právě skrze mitochondrie produkuje obrovské množství tepla. Jako miminka jí dostaneme zhruba 70 g darem od matky přírody, abychom byli do světa vybaveni a mohli se chladu bránit, bohužel rodiče vždy ví lépe než jejich malé děti, co je pro ně dobré, a proto dítě, když se odkope, nedělá to vědomě, nemá vědomí, reakce je čistě podvědomá a rodič v tu chvíli dítě zase zakryje, on přece „ví nejlépe“, co je dobré. Přemíra izolace dítěte a odmítání v rozumné míře vystavování chladu právě v raném věku vede k tomu, že mozek rozhodne o nepotřebnosti tkáně hnědého tuku, jelikož není dítě chladu vystavováno a z těla jej postupně odstraní.

Jakožto jediný proces zahřívání organismu nám pak zůstane starý dobrý třes celého těla, což je neuvěřitelně komplikovaný proces, který tělo zvládá velmi obtížně a pak energetická náročnost může postupně vést taktéž k oslabení imunity a následnému onemocnění.

Miminka se zdaleka nedokážou třást tolik jako dospělí, proto potřebují svou tělesnou teplotu zvyšovat jinak a hnědý tuk je k tomu naprosto ideální. Spalováním pomocí uložené energie hnědý tuk způsobuje termogenezi, tedy tvorbu tepla, aniž by se tělo muselo třást.

Energie se ale nebere jen tak z ničeho. Jelikož hnědý tuk vytváří tepelnou energii v chladném prostředí, musí sám získávat energii odjinud. V lidském těle je přitom takový zdroj energie připravený k okamžitému použití na dosah – bílý tuk. Jednoduše řečeno, hnědý tuk je tuk spalující a papající bílý tuk.

Funkcí hnědého tuku je především produkce tepla. Proto se vyskytuje především v těle novorozených savců a hibernujících živočichů.

Na jedné z nedávných studií s hnědým tukem bylo prokázáno, že lidé s vyšší hodnotou hnědého tuku mají rychlejší metabolismus, lepší kontrolu nad krevním cukrem a lepší citlivost na inzulín.

 

Pravidelné vystavování se chladu vede k navýšení množství hnědého tuku.

 

Lidé mají tedy několik druhů tuku. Bílý tuk uchovává extra energii. Příliš mnoho bílého tuku je znakem obezity, zvyšuje riziko cukrovky druhého typu a dalších nemocí. Naopak hnědý tuk štěpí především bílý tuk, aby vytvořil teplo a tím udržoval tělesnou teplotu. A navíc vědci ukázali, že buňky bílého tuku jak u zvířat, tak u lidí, v reakci na chlad, přebírají vlastnosti buněk hnědého tuku, takže i když už buňky hnědého tuku nemáme, tělo vytvoří z bílého tuku tzv. béžový tuk, který sice není tak mitochondricky bohatý jako buňky tuku hnědého nicméně plní funkci obdobně.

 

 

Otázkou spíše zůstává, jak moc dáváme našemu hnědému tuku možnost se projevit, pomoct nám s reakcemi na tepelné stimuly ve smyslu chladu. Míra pohodlí a komfortu teplých prostor, ve kterých žijeme, tomu moc nenapomáhá, stejně jako náš pohodlný životní styl.